RSSVšechny záznamy označené: "Spojené státy"

Liberální demokracii a politický islám: hledat společnou řeč.

Mostapha Benhenda

Tento dokument se snaží navázat dialog mezi demokratickými a islámskými politickými teoriemi.1 Souhra mezi nimi je záhadná: například, aby vysvětlil vztah existující mezi demokracií a jejich pojetím ideální islámské politiky
režim, the Pakistani scholar Abu ‘Ala Maududi coined the neologism “theodemocracy” whereas the French scholar Louis Massignon suggested the oxymoron “secular theocracy”. These expressions suggest that some aspects of democracy are evaluated positively and others are judged negatively. Například, Muslim scholars and activists often endorse the principle of accountability of rulers, which is a defining feature of democracy. On the contrary, they often reject the principle of separation between religion and the state, který je často považován za součást demokracie (alespoň, demokracie, jak ji dnes ve Spojených státech známe). Vzhledem k tomuto smíšenému hodnocení demokratických principů, zdá se zajímavé určit koncepci demokracie, která je základem islámských politických modelů. Jinými slovy, měli bychom se pokusit zjistit, co je demokratické v „teodemokracii“. Do toho konce, mezi působivou rozmanitostí a pluralitou islámských tradic normativního politického myšlení, v podstatě se zaměřujeme na široký myšlenkový proud sahající až k Abu ‘Ala Maududimu a egyptskému intelektuálovi Sayyedovi Qutbovi.8 Tento konkrétní myšlenkový trend je zajímavý, protože v muslimském světě, je základem některých nejnáročnějších opozic vůči šíření hodnot pocházejících ze Západu. Na základě náboženských hodnot, tento trend vypracoval politický model alternativy k liberální demokracii. Obecně řečeno, pojetí demokracie zahrnuté v tomto islámském politickém modelu je procedurální. S určitými rozdíly, tato koncepce je inspirována demokratickými teoriemi obhajovanými některými konstitucionalisty a politology.10 Je tenká a minimalistická, do určitého bodu. Například, nespoléhá na žádnou představu o suverenitě lidu a nevyžaduje žádné oddělení náboženství a politiky. Prvním cílem tohoto příspěvku je rozpracovat tuto minimalistickou koncepci. Provádíme jeho podrobné přepracování, abychom toto pojetí izolovali od jeho morálky (liberální) základy, které jsou kontroverzní z konkrétního islámského hlediska zde zvažovaného. Vskutku, demokratický proces je obvykle odvozen z principu osobní autonomie, což není podporováno těmito islámskými teoriemi.11 Zde, ukazujeme, že takový princip není nezbytný pro ospravedlnění demokratického procesu.

Islámské reformace

Adnan Khan

Italský premiér, Silvio Berlusconi se po událostech chlubil 9/11:
„...musíme si být vědomi nadřazenosti naší civilizace, systém, který garantuje

pohoda, dodržování lidských práv a – na rozdíl od islámských zemí – úcta

za náboženská a politická práva, systém, který má své hodnoty a chápe rozmanitost

a tolerance...Západ si podmaní národy, jako by dobyl komunismus, i kdyby to

znamená konfrontaci s jinou civilizací, ten islámský, uvízl tam, kde byl

1,400 před lety…“1

A v a 2007 hlásí institut RAND:
„Boj probíhající ve velké části muslimského světa je v podstatě válkou

nápady. Jeho výsledek určí budoucí směřování muslimského světa.“

Budování umírněných muslimských sítí, Institut RAND

Pojem „islah“ (reforma) je pro muslimy neznámý pojem. Po celou dobu to nikdy neexistovalo

historie islámské civilizace; nikdy se o tom nediskutovalo a ani se o tom neuvažovalo. Letmý pohled na klasiku

Islámská literatura nám ukazuje, že když klasičtí učenci položili základy usul, a kodifikované

jejich islámská pravidla (fiqh) hleděli pouze na pochopení islámských pravidel, aby to dokázali

aplikovat je. Podobná situace nastala, když byla stanovena pravidla pro hadísy, tafseer a

arabština. Učenci, myslitelé a intelektuálové v celé islámské historii strávili mnoho času

porozumět Alláhovu zjevení – Koránu a aplikovat ayaat na realitu a vytvořenou

principy a disciplíny s cílem usnadnit porozumění. Korán tedy zůstal základem

studium a všechny disciplíny, které se vyvinuly, byly vždy založeny na Koránu. Ti, kteří se stali

zasaženi řeckou filozofií, jako jsou muslimští filozofové a někteří z řad Mut'azilah

byli považováni za lidi, kteří opustili záhyb islámu, protože Korán přestal být základem jejich studia. Tedy pro

každý muslim, který se pokouší odvodit pravidla nebo pochopit, jaký postoj by měl být zaujat ke konkrétnímu

vydání Koránu je základem této studie.

První pokus o reformu islámu se uskutečnil na přelomu 19. a 19. století. Na přelomu

století byla Ummah v dlouhém období úpadku, kdy se globální rovnováha sil posunula

z Khilafahu do Británie. Narůstající problémy zachvátily Khilafah, když byla západní Evropa uvnitř

uprostřed průmyslové revoluce. Ummah ztratila své původní chápání islámu, a

ve snaze zvrátit úpadek, který pohltil Uthmani (Osmané) někteří muslimové byli posláni do

Západ, a v důsledku toho byli uchváceni tím, co viděli. Rifa'a Rafi' al-Tahtawi z Egypta (1801-1873),

při návratu z Paříže, napsal životopisnou knihu s názvem Takhlis al-ibriz ila talkhis Bariz (The

Těžba zlata, nebo Přehled Paříže, 1834), chválit jejich čistotu, láska k práci, a výše

veškerou společenskou morálku. Prohlásil, že musíme napodobit to, co se děje v Paříži, obhajovat změny

islámské společnosti od liberalizace žen k systémům vládnutí. Tato myšlenka, a ostatním se to líbí,

znamenal počátek znovuobjevování trendu v islámu.

Islám na Západě

Jocelyne Cesari

Imigrace muslimů do Evropy, Severní Amerika, a Austrálie a složitá socio-náboženská dynamika, která se následně rozvinula, učinila islám na Západě působivou novou oblastí výzkumu. Aféra Salmana Rushdieho, hidžábové kontroverze, útoky na Světové obchodní centrum, a rozruch nad dánskými karikaturami jsou příklady mezinárodních krizí, které odhalily spojení mezi muslimy na Západě a globálním muslimským světem. Tyto nové situace znamenají teoretické a metodologické výzvy pro studium současného islámu, a stalo se zásadním, abychom se vyhnuli esencializaci islámu nebo muslimů a bránili se rétorickým strukturám diskurzů, které se zabývají bezpečností a terorismem..
V tomto článku, Tvrdím, že islám jako náboženská tradice je terra incognita. Předběžným důvodem této situace je, že neexistuje konsensus o náboženství jako předmětu výzkumu. Náboženství, jako akademická disciplína, se rozpoltil mezi historickými, sociologický, a hermeneutické metodiky. S islámem, situace je ještě složitější. Na západě, studium islámu začalo jako odvětví orientalistických studií, a proto sledovalo samostatnou a odlišnou cestu od studia náboženství. I když kritika orientalismu byla ústředním bodem pro vznik studia islámu v oblasti společenských věd, napětí mezi islamisty a jak antropology, tak sociology zůstává silné. Téma islámu a muslimů na Západě je v tomto boji zasazeno. Jedním z důsledků tohoto metodologického napětí je, že studenti islámu, kteří začali svou akademickou kariéru studovat islám ve Francii, Německo, nebo Amerika ªnd to náročné prokázat důvěryhodnost jako učenci islámu, zejména v severoamerickém akademickém prostředí
kontext.

PRECIZNOST V GLOBÁLNÍ VÁLCE PROTI TERORU:

Sherifa Zuhur

Sedm let po září 11, 2001 (9/11) útoky, Mnoho odborníků se domnívá, že al-Káida znovu získala sílu a že její napodobitelé nebo přidružení jsou smrtelnější než dříve.. Národní zpravodajský odhad 2007 tvrdil, že al-Káida je nyní nebezpečnější než dříve 9/11.1 Emulátoři Al-Káidy nadále ohrožují Západ, Blízký východ, a evropské národy, jako v zápletce zmařené v září 2007 v Německu. Bruce Riedel uvádí: Především díky touze Washingtonu jít do Iráku spíše než lovit vůdce al-Káidy, organizace má nyní pevnou základnu operací v Badlands v Pákistánu a efektivní franšízu v západním Iráku. Jeho dosah se rozšířil po celém muslimském světě a v Evropě . . . Usáma bin Ládin zahájil úspěšnou propagandistickou kampaň. . . . Jeho myšlenky nyní přitahují více následovníků než kdy jindy.
Je pravda, že v celém islámském světě stále vznikají různé salafi-džihádistické organizace. Proč se reakce na islamistický terorismus, který nazýváme globálním džihádem, neukázaly extrémně efektivní?
Přechod k nástrojům „měkké síly,“ A co účinnost západních snah posílit muslimy v globální válce proti terorismu? (GWOT)? Proč si Spojené státy získaly tak málo „srdcí a myslí“ v širším islámském světě? Proč americká strategická sdělení v této otázce hrají v regionu tak špatně? Proč, navzdory širokému muslimskému nesouhlasu s extremismem, jak ukázaly průzkumy a oficiální prohlášení klíčových muslimských vůdců, podpora bin Ládina skutečně vzrostla v Jordánsku a Pákistánu?
Tato monografie se nebude vracet k původu islamistického násilí. Místo toho se zabývá typem koncepčního selhání, které nesprávně konstruuje GWOT a které odrazuje muslimy od jeho podpory.. Nejsou schopni se ztotožnit s navrhovanými transformativními protiopatřeními, protože vidí některé ze svých základních přesvědčení a institucí jako cíle v
toto snažení.
Několik hluboce problematických trendů zaměňuje americké konceptualizace GWOT a strategické zprávy vytvořené pro boj s touto válkou.. Tyto se vyvíjejí z (1) postkoloniální politické přístupy k muslimům a muslimským většinovým národům, které se velmi liší, a proto vytvářejí protichůdné a matoucí dojmy a účinky; a (2) zbytková obecná neznalost a předsudky vůči islámu a subregionálním kulturám. Přidejte k tomu americký hněv, strach, a úzkost ze smrtelných událostí 9/11, a určité prvky, které, navzdory naléhání chladnějších hlav, činit muslimy a jejich náboženství k odpovědnosti za zločiny jejich souvěrců, nebo kteří to považují za užitečné z politických důvodů.

egyptští MUSLIMNÍ BRATŘI: KONFRONTACE NEBO INTEGRACE?

Výzkum

Úspěch Společnosti muslimských bratří v listopadu až prosinci 2005 elections for the People’s Assembly sent shockwaves through Egypt’s political system. In response, the regime cracked down on the movement, harassed other potential rivals and reversed its fledging reform process. This is dangerously short-sighted. There is reason to be concerned about the Muslim Brothers’ political program, and they owe the people genuine clarifications about several of its aspects. But the ruling National Democratic
Party’s (NDP) odmítnutí uvolnit své sevření riskuje prohloubení napětí v době politické nejistoty kolem prezidentského nástupnictví a vážných sociálně-ekonomických nepokojů. I když to bude pravděpodobně delší, postupný proces, režim by měl podniknout předběžné kroky k normalizaci účasti Muslimských bratří na politickém životě. Muslimští bratři, jehož sociální aktivity byly dlouho tolerovány, ale jehož role ve formální politice je přísně omezena, vyhrál nevídaný 20 procenta parlamentních křesel v 2005 volby. Učinili tak navzdory tomu, že soutěžili o pouhou třetinu volných míst a navzdory značným překážkám, včetně policejních represí a volebních podvodů. Tento úspěch potvrdil jejich pozici mimořádně dobře organizované a hluboce zakořeněné politické síly. Ve stejnou dobu, to podtrhlo slabiny jak legální opozice, tak vládnoucí strany. Režim se mohl klidně vsadit, že mírné zvýšení parlamentního zastoupení Muslimských bratří by mohlo být použito k podněcování obav z převzetí moci islamisty, a tím by mohlo sloužit jako důvod k zastavení reforem.. Pokud ano, strategie je vystavena velkému riziku zpětného účinku.

Demokracie, Terrorism and American Policy in the Arab World

F. Gregory Gause

The United States has embarked upon what President Bush and Secretary of State Rice has called a “generational challenge” to encourage political reform and democracy in the Arab world. The Bush Administration and other defenders of the democracy campaign contend that the push for Arab democracy is not only about spreading American values, but also about insuring American security. They hypothesize that as democracy grows in the Arab world, anti-American terrorism from the Arab world will decline. Proto, the promotion of democracy inthe Arab world is not only consistent with American security goals in the area, but necessary to achieve those goals.
Two questions present themselves in considering this element of the “Bush Doctrine” in the Arab world: 1) Is there a relationship between terrorism and democracy such that the more democratic a country becomes, the less likely it is to produce terrorists and terrorist groups? Jinými slovy, is the security rationale for democracy promotion in the Arab world based on a sound premise?; a 2) What kind of governments would likely be generated by democratic elections in Arab countries? Would they be willing to cooperate with the United States on important policy objectives in the Middle East, not only in maintaining democracy but also on
Arab-Israeli, Gulf security and oil issues?
This paper will consider these two questions. It finds that there is little empirical evidence linking democracy with an absence of or reduction in terrorism. It questions whether democracy would reduce the motives and opportunities of groups like al-Qa’ida, which oppose democracy on both religious and practical grounds. It examines recent trends in Arab public opinion and elections, concluding that while Arab publics are very supportive of democracy, democratic elections in Arab states are likely to produce Islamist governments which would be much less likely to cooperate with the United States than their authoritarian predecessors.

ISLAMICKÁ MOBILIZACE

Ziad Munson

Tento článek zkoumá vznik a růst Muslimského bratrstva v Egyptě od 30. do 50. let. Začíná to nastíněním a empirickým hodnocením možných vysvětlení růstu organizace na základě (1) teorie politického islámu a (2) koncept struktury politických příležitostí v teorii sociálního hnutí. Navrhuje se rozšíření těchto přístupů na základě údajů z organizačních dokumentů a odtajněných USA. Státní ministerstvo z období. Úspěšná mobilizace Muslimského bratrstva byla možná kvůli způsobu, jakým byla její islámská zpráva vázána na její organizační strukturu, činnosti, strategie a každodenní život Egypťanů. Analýza naznačuje, že myšlenky jsou integrovány do sociálních hnutí více způsoby, než umožňuje koncept rámování. Také rozšiřuje naše chápání toho, jak mohou organizace vznikat ve vysoce represivním prostředí.

Muslimské bratrstvo v USA. Síť

Zeyno Baran


Washington DC. se náhle velmi zajímal o Muslimské bratrstvo. Američtí tvůrci politik diskutují o tom, zda zapojit nenásilné prvky sítě Muslimského bratrstva, uvnitř i vně Spojených států, v naději, že taková angažovanost posílí tyto „umírněné“ proti násilným wahhábistickým a salafistickým skupinám, jako je al-Káida. bohužel, tato strategie je založena na mylném předpokladu: že „umírněné“ islamistické skupiny budou čelit a oslabit své násilné spoluvěřící, okradl je o základnu podpory.
Tato strategie menšího ze dvou zla připomíná důvody, které vedly k rozhodnutí éry studené války podpořit afghánské mudžáhidy proti sovětské armádě. V krátkodobém horizontu, Spojené státy. spojenectví s mudžáhidy skutečně pomohlo Americe v jejím boji proti Sovětskému svazu. Z dlouhodobého hlediska, nicméně, U.S. podpora vedla k zmocnění nebezpečného a mocného protivníka. Při výběru svých spojenců, Spojené státy. si nemůže dovolit povýšit krátkodobé taktické úvahy nad dlouhodobější strategické. A co je nejdůležitější, Spojené státy. musí vzít v úvahu ideologii potenciálních partnerů.
Ačkoli se různé islamistické skupiny hádají o taktiku a často se navzájem znají nepřátelsky, všichni se shodují na koncovce: svět diktovaný politickým islámem. Strategie „rozděl a panuj“ Spojenými státy je bude jen přibližovat k sobě.

Spojené státy a Egypt

A Conference Report

The study of bilateral relations has fallen deeply out of favor in the academiccommunity. Political science has turned to the study of international state systemsrather than relations between individual states; anthropologists and sociologists arefar more interested in non-state actors; and historians have largely abandonedstates altogether. It is a shame, because there is much to be learned from bilateralrelationships, and some such relationships are vital—not only to the countriesinvolved, but also to a broader array of countries.One such vital relationship is that between the United States and Egypt. Forgedduring the Cold War almost entirely on the issue of Arab-Israeli peacemaking, theU.S.-Egyptian bilateral relationship has deepened and broadened over the lastquarter century. Egypt remains one of the United States’ most important Arab allies,and the bilateral relationship with Washington remains the keystone of Egypt’sforeign policy. Strong U.S.-Egyptian bilateral relations are also an important anchorfor states throughout the Middle East and for Western policy in the region. Therelationship is valuable for policymakers in both countries; doing without it isunthinkable.To explore this relationship, the CSIS Middle East Program, in cooperation with theAl-Ahram Center for Political and Strategic Studies in Cairo, convened a one-dayconference on June 26, 2003, entitled, “The United States and Egypt: Building thePartnership.” The goal of the meeting was to brainstorm how that partnership mightbe strengthened.Participants agreed that much needs to be done on the diplomatic, politický, vojenský,and economic levels. Although all did not agree on a single course forward, theparticipants unanimously concurred that a stronger U.S.-Egyptian relationship is verymuch in the interests of both countries, and although it will require a great deal ofwork to achieve, the benefits are worth the effort.

Muslimského bratrstva ve Spojených státech

MBusThe leadership of the U.S. Muslimské bratrstvo (MB, or Ikhwan) has said that its goal
was and is jihad aimed at destroying the U.S. from within. The Brotherhood leadership has
also said that the means of achieving this goal is to establish Islamic organizations in the
U.S. under the control of the Muslim Brotherhood. Od počátku šedesátých let, Bratrstvo má
constructed an elaborate covert organizational infrastructure on which was built a set of public or
“front” organizations. The current U.S. Brotherhood leadership has attempted to deny this history,
both claiming that it is not accurate and at the same time that saying that it represents an older
form of thought inside the Brotherhood. An examination of public and private Brotherhood documents,
nicméně, indicates that this history is both accurate and that the Brotherhood has taken
no action to demonstrate change in its mode of thought and/or activity.sss

Steven MerleyMBus

The leadership of the U.S. Muslimské bratrstvo (MB, or Ikhwan) has said that its goal was and is jihad aimed at destroying the U.S. from within.

The Brotherhood leadership has also said that the means of achieving this goal is to establish Islamic organizations in the U.S. under the control of the Muslim Brotherhood.

Od počátku šedesátých let, the Brotherhood has constructed an elaborate covert organizational infrastructure on which was built a set of public or “front” organizations.

The current U.S. Brotherhood leadership has attempted to deny this history, both claiming that it is not accurate and at the same time that saying that it represents an older form of thought inside the Brotherhood.

An examination of public and private Brotherhood documents, nicméně, indicates that this history is both accurate and that the Brotherhood has taken no action to demonstrate change in its mode of thought and/or activity.