RSSVšechny záznamy označené: "Martin Kramer"

Nesprávná míra politického islámu

Martin Kramer

Snad žádný vývoj poslední dekády dvacátého století nezpůsobil na Západě tolik zmatků jako vznik politického islámu. Co to jen předpovídá? Je to proti moderně, nebo je to efekt moderny? Je to proti nacionalismu, nebo je to a
forma nacionalismu? Je to snaha o svobodu, nebo vzpouru proti svobodě?
Člověk by si řekl, že na tyto otázky je těžké odpovědět, a že by vyvolaly hluboké debaty. Přesto v posledních několika letech, v rámci akademie se objevil překvapivě široký konsensus ohledně způsobu, jakým by se měl politický islám měřit. Tento konsenzus má
se začaly šířit i do částí vlády, zejména v U.S. a Evropě. Bylo vytvořeno paradigma, a jeho tvůrci tvrdí, že jeho spolehlivost a platnost jsou nezpochybnitelné.
Toto nyní dominantní paradigma probíhá následovně. Arabský Blízký východ a severní Afrika se hýbou. Národy v těchto zemích jsou stále pod různými autoritářskými nebo despotickými režimy. Pohání je však stejná univerzální touha po demokracii, která proměnila východní Evropu a Latinskou Ameriku. Skutečný, neexistují žádná hnutí, která bychom snadno poznali jako demokratická hnutí. Ale z historických a kulturních důvodů, tato univerzální touha nabyla podoby islamistických protestních hnutí. Pokud tyto nevypadají
jako demokratická hnutí, je to pouze důsledek naší vlastní odvěké zaujatosti vůči islámu. Když se zvedne závoj předsudků, člověk uvidí islamistická hnutí taková, jaká jsou: funkční ekvivalenty demokratických reformních hnutí. Skutečný, na okraji těchto hnutí jsou skupiny, které jsou atavistické a autoritářské. Někteří jejich členové mají sklony k násilí. Tohle jsou “extremisté." Ale mainstreamová hnutí jsou v podstatě otevřená, pluralitní, a nenásilně, vedené “mírní” nebo “reformistů." Tyto “mírní” mohou být posíleny, pokud se stanou partnery v politickém procesu, a prvním krokem musí být dialog. Ale nakonec, nejúčinnějším způsobem, jak islamisty domestikovat, je umožnit jim sdílet nebo vlastnit moc. Není zde žádná hrozba, pokud ji Západ nevytvoří, podporou aktů státní represe, které by islamistům odepřely přístup k účasti nebo moci.