Pravé poledne v Egyptě

Devika Parashar

F. Andy Messing


Paralely mezi egyptským prezidentem Husním Mubarakem a sesazeným šáhem Mohammedem Rezou Pahlavim z Íránu, přitahují pozornost. V 1979, před notoricky známou islámskou revolucí, kterou podnítil a kontroloval radikální muslimský duchovní ajatolláh Ruholláh Chomejní, šáh ovládal osobní a autoritativní moc způsobem srovnatelným s tehdejšími diktátory: Ferdinand Marcos na Filipínách, Anastasio Somoza v Nikaragui, a dříve, Fulgencio Batista na Kubě. These rulers brandished their power with little restraint, unencumbered by the rule of law and basically insensitive to the needs of their populace. bohužel, Hosni Mubarak alarmingly resembles these former dictators in social, political, economic and security issues. He is inadvertently pushing his country towards an Islamic revolution. As an earlier example, the shah of Iran slowly strangled his country by reigning with a heavy-hand through his unfettered security force. He narrowed the sociopolitical base of his government and distorted the economy by monopolistic actions. This modus operandi reflects Mr. Mubarak’s current regime, whose survival depends on his ability to reverse these trends. Podle toho, pan. Mubarak uses hisCentral Security Force,” that now consists of more than half of his entire military, to impose a measure of censorship on the mass media and ban most forms of political organization, activities and literary expression. Like the shah, he has established control over physical action, selectively executing opposition, imprisoning and exiling thousands of people who oppose his policies. Nedávno, the leading English language newspaper Al-Ahram Weekly reported an upsurge in deaths due to police brutality. Another Arab news source reported the barring of human-rights groups from attending secret military trials. Economically, pan. Mubarak monopolistically privatizes the highly regulated Egyptian economy, fostering creation of an exclusive industrial bourgeoisie. He invites only pro-Mubarak businesses to work within his development schemes. Like the shah, he has alienated large sections of the public and private sectors, potlačuje tak jakýkoli reálný ekonomický růst. Politicky, pan. Mubarak zasáhne proti občanské účasti, v podstatě potlačování politické opozice; zatímco jeho nedostatek vládní transparentnosti prakticky zaručuje hojnou korupci v celém světě 4 miliony silná byrokracie. Stejně důležité, je nedostatečná reakce vlády na krize. Informoval o tom týdeník Al-Ahram 20 vlakové srážky mezi 1995 a srpen 2006. V každém případě, vláda vytvořila neúčinnou a neorganizovanou radu krizového řízení, kterou se nepodařilo napravit
problém. Protože vláda nedokázala uspokojit potřeby svých lidí, Muslimské bratrstvo (al-Ikhwan) zaplnila prázdnotu zřízením sociálních služeb, jako jsou zdravotní kliniky a programy pro mládež, efektivně reagovat na různé situace. Prvním a nejznámějším příkladem toho byla jejich mobilizace po r 1992 jižní Káhiru zasáhlo zemětřesení. Muslimské bratrstvo tehdy poskytlo pomoc při katastrofách, a pokračuje v tom, čímž se zvýší jeho přilnavost. dodatečně, Muslimské bratrstvo nenásilně převzalo kontrolu 15 procenta velkých profesních sdružení, které tvoří větší část egyptské střední třídy. V posledních parlamentních volbách v r 2005, Muslimské bratrstvo představovalo největší hrozbu pro Mr. Mubarakova národně demokratická strana, zajištění bezprecedentního 34 mimo 454 sedadla. Prokázali svou schopnost získat podporu navzdory vládnímu odporu. pan. Mubarak nevědomky živil opětovný růst v podstatě fundamentalistického Muslimského bratrstva tím, že odcizil části egyptského obyvatelstva a eliminoval měkkou opozici. (jako jsou sekulární strany Wafd a al-Ghad). Aby zůstal u moci, musí hledat inovativnější metody. Například, Chile dokázalo otevřít ekonomiku a podpořit svobodné podnikání za Augusta Pinocheta, i když jeho vláda byla považována za autoritářskou. pan. Mubarak musí využít obrovskou energii egyptského lidu zvýšením tempa kapitalizace a demokratizace, a tím zlepšit jejich životní úroveň. Pokud uspěje, pan. Mubarak by si nakonec mohl vytvořit dědictví jako arabský vůdce, který toto účinně modernizoval a demokratizoval “základní kámen” národ. Přitom, zajistil by si hlavní aktiva, jako je Suezský průplav, Egyptská produkce ropy a cestovní ruch, nejen pro svou zemi, ale i pro globální ekonomiku, a zároveň poskytuje pozitivní příklad pro celý muslimský svět. Dále, U.S. schopnost vypořádat se s Egyptem bude posílena, a naše pomoc této zemi bude zcela oprávněná. Pokud ale Mr. Mubarak fails, his regime will fall to the same type of radical elements that claimed the shah’s government in 1979, creating compounded turmoil for Egypt and the world. Devika Parashar spent eight months in Egypt into 2007 and is a research assistant at the National Defense Council Foundation. F. Andy Messing, a retired Special Forces officer, is NDCF’s executive director and met with a Muslim Brotherhood Representative in Cairo in 1994. He has been to 27 conflict areas worldwide.


Soubor pod: ČlánkyEgyptNejlepšíÍránMuslimské bratrstvo

Tagy:

o autorovi:

RSSKomentáře (0)

Trackback URL

Dovolená jeden Namítat