RSSVšechny záznamy označené: "Sekularismus"

Feminismus mezi sekularismem a islamismu: Případě Palestiny

Dr, Islah Jad

Na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy se konaly parlamentní volby 2006 přivedl k moci islamistické hnutí Hamas, který dále vytvořil většinu Palestinské legislativní rady a také první většinovou vládu Hamasu. Tyto volby vyústily ve jmenování první ministryně Hamasu, která se stala ministryní pro záležitosti žen. Mezi březnem 2006 a červen 2007, tento post převzaly dvě různé ministryně Hamasu, ale pro oba bylo obtížné řídit ministerstvo, protože většina jeho zaměstnanců nebyla členy Hamasu, ale patřili k jiným politickým stranám, a většina z nich byli členové Fatahu, dominantní hnutí ovládající většinu institucí palestinské samosprávy. Napjaté období bojů mezi ženami Hamasu na ministerstvu pro záležitosti žen a členkami Fatahu skončilo poté, co Hamás převzal moc v pásmu Gazy a následný pád jeho vlády na Západním břehu Jordánu – boj který někdy nabral násilný spád. Jedním z důvodů později citovaných pro vysvětlení tohoto boje byl rozdíl mezi sekulárním feministickým diskursem a islamistickým diskursem o ženských otázkách.. V palestinském kontextu nabral tento nesouhlas nebezpečný charakter, protože byl používán k ospravedlnění udržování krvavého politického boje., odstranění žen Hamasu z jejich pozic nebo postů, a politické a geografické rozdíly panující v té době jak na Západním břehu Jordánu, tak v okupovaném pásmu Gazy.
Tento boj vyvolává řadu důležitých otázek: měli bychom potrestat islamistické hnutí, které se dostalo k moci, nebo bychom měli zvážit důvody, které vedly k Fatehovu neúspěchu na politické scéně? Může feminismus nabídnout ženám komplexní rámec, bez ohledu na jejich sociální a ideologickou příslušnost? Může jim diskurz sdíleného společného základu pro ženy pomoci uvědomit si své společné cíle a dohodnout se na nich?? Je paternalismus přítomen pouze v islamistické ideologii, a ne v nacionalismu a vlastenectví? Co rozumíme pod pojmem feminismus? Existuje jen jeden feminismus, nebo několik feminismů? Co máme na mysli islámem – je to hnutí známé pod tímto jménem nebo náboženství, filozofie, nebo právní systém? Musíme jít na dno těchto problémů a pečlivě je zvážit, a musíme se na nich shodnout, abychom se mohli později rozhodnout, jako feministky, pokud by naše kritika paternalismu měla být zaměřena na náboženství (víra), který by měl být omezen na srdce věřícího a neměl by mít dovoleno převzít kontrolu nad světem jako celek, nebo judikaturu, který se týká různých škol víry, které vysvětlují právní systém obsažený v Koránu a výroky Proroka – Sunna.

ISLÁM, DEMOKRACIE & SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ:

Cordoba Foundation

Abdullah Faliq

Intro ,


Navzdory tomu, že je to jak trvalá, tak složitá debata, Arches čtvrtletní reexamines od teologického a praktického základu, důležitá debata o vztahu a kompatibilitě mezi islámem a demokracií, jak se odráží v programu naděje a změny Baracka Obamy. Zatímco mnozí oslavují Obamův nástup do Oválné pracovny jako národní katarzi pro USA, jiní zůstávají méně optimističtí, pokud jde o posun v ideologii a přístupu na mezinárodní scéně. Zatímco velkou část napětí a nedůvěry mezi muslimským světem a USA lze přičíst přístupu prosazování demokracie, typicky upřednostňují diktatury a loutkové režimy, které naříkají na demokratické hodnoty a lidská práva, následný otřes 9/11 skutečně upevnil obavy prostřednictvím amerického postoje k politickému islámu. Vytvořila zeď negativity, jak ji objevil worldpublicopinion.org, podle kterého 67% Egypťanů věří, že globálně Amerika hraje „hlavně negativní“ roli.
Reakce Ameriky byla tedy výstižná. Volbou Obamy, mnoho lidí po celém světě vkládá své naděje do rozvoje méně agresivních, ale spravedlivější zahraniční politiku vůči muslimskému světu. Test pro Obamu, jak diskutujeme, je to, jak Amerika a její spojenci prosazují demokracii. Bude to usnadňující nebo vnucující?
navíc, může to důležité být čestný makléř v prodloužených zónách konfliktů? Získávání odborných znalostí a náhledu na prolifi
c učenci, akademiků, ostřílení novináři a politici, Arches Quarterly přibližuje vztah mezi islámem a demokracií a roli Ameriky – stejně jako změny, které přinesl Obama, při hledání společného základu. Anas Altikriti, generální ředitel Th e Cordoba Foundation poskytuje úvodní gamut této diskuse, kde reflektuje naděje a výzvy, které stojí na Obamově cestě. Po Altikriti, bývalý poradce prezidenta Nixona, Dr. Robert Crane nabízí důkladnou analýzu islámského principu práva na svobodu. Anwar Ibrahim, bývalý místopředseda vlády Malajsie, obohacuje diskusi o praktickou realitu zavádění demokracie v muslimských dominantních společnostech, a to, v Indonésii a Malajsii.
Máme také Dr Shireen Hunter, z Georgetownské univerzity, USA, který zkoumá muslimské země zaostávající v demokratizaci a modernizaci. To je doplněno spisovatelem terorismu, Vysvětlení Dr. Nafeeze Ahmeda o krizi postmoderny a
zánik demokracie. Dr. Daud Abdullah (Ředitel Middle East Media Monitor), Alan Hart (bývalý zpravodaj ITN a BBC Panorama; autor sionismu: Skutečný nepřítel Židů) a Asem Sondos (Redaktor egyptského týdeníku Sawt Al Omma) soustředit se na Obamu a jeho roli ve vztahu k podpoře demokracie v muslimském světě, stejně jako vztahy USA s Izraelem a Muslimským bratrstvem.
Ministr zahraničních věcí, Maledivy, Ahmed Shaheed spekuluje o budoucnosti islámu a demokracie; Cllr. Gerry Maclochlainn
– člen Sinn Féin, který vydržel čtyři roky ve vězení za aktivity irských republikánů a bojovník za Guildford 4 a Birminghamu 6, odráží svou nedávnou cestu do Gazy, kde byl svědkem dopadu brutality a nespravedlnosti páchané na Palestincích; doktorka Marie Breen-Smythová, Ředitel Centra pro studium radikalizace a současného politického násilí diskutuje o výzvách kritického výzkumu politického teroru; doktor Khalid al-Mubarak, spisovatel a dramatik, diskutuje o vyhlídkách na mír v Dárfúru; a konečně novinář a aktivista za lidská práva Ashur Shamis se kriticky dívá na demokratizaci a politizaci muslimů v současnosti.
Doufáme, že toto vše poslouží k obsáhlému čtení a zdroji pro úvahy o problémech, které se nás všech dotýkají v novém úsvitu naděje.
Děkuji

Sekularismus, Hermeneutika, a Říše: Politika islámské reformace

Saba Mahmood

Since the events of September 11, 2001, against the

backdrop of two decades of the ascendance of global religious politics, urgent
calls for the reinstatement of secularism have reached a crescendo that cannot
be ignored. The most obvious target of these strident calls is Islam, zejména
those practices and discourses within Islam that are suspected of fostering fundamentalism
and militancy. It has become de rigueur for leftists and liberals alike
to link the fate of democracy in the Muslim world with the institutionalization

of secularism — both as a political doctrine and as a political ethic. This coupling
is now broadly echoed within the discourse emanating from the U.S. State
Department, particularly in its programmatic efforts to reshape and transform
“Islam from within.” In this essay, I will examine both the particular conception
of secularism that underlies the current consensus that Islam needs to be
reformed — that its secularization is a necessary step in bringing “democracy” to
the Muslim world — and the strategic means by which this programmatic vision is
being instituted today. Insomuch as secularism is a historically shifting category
with a variegated genealogy, my aim is not to secure an authoritative definition of
secularism or to trace its historical transformation within the United States or the
muslimský svět. My goal here is more limited: I want to sketch out the particular
understanding of secularism underlying contemporary American discourses on
Islám, an understanding that is deeply shaped by U.S. security and foreign policy
concerns in the Muslim world.

Egypt: Sekularismus, Shariah, and the Prospects for an Inclusive Democracy

Manar Shorbagy

The relationship between religion and politics is at the top of the politicalagenda in Egypt, a, as I shall argue, it has important implications for thepolitical rights of Egyptian women and minorities. Nicméně, the issue is not asimple secular/religious divide. It is, spíše, the problem of how to define thenature and characteristics of a civil, democratic state that is neither a theocracynor an Islamically “naked” public space. !e Islamist/secularist dichotomy is afalse one; it has little or no relevance to actual political processes and possibilitiesin Egypt, where a middle ground is both theoretically and practically conceivable.Such a middle ground, nicméně, must be deliberately sought and found byEgyptians, so that a national consensus on the relationship between religion andpolitics can emerge.For a brief time, such a consensus seemed possible. Hopes were highbetween 2005 and early 2007. But those possibilities collapsed in 2007. !ispaper examines the reasons for this collapse. Reasons, I will argue, that lie incorrectable political failures of actors across the board, rather than any inherentimpossibility of creating an inclusive democracy in a Muslim society.Understanding Egypt’s Current Predicament2005 was an unusual political year in Egypt. Many taboos were broken in streetprotests and by the independent press. Domestic political pressure to begindemocratic reform was mounting to unprecedented levels. navíc, in theirconfrontation with the regime, many political forces shrewdly took advantage ofthe U.S.’s democracy rhetoric without buying into the Bush agenda or allowing92 SECULARISM, WOMEN & THE STATE: THE MEDITERRANEAN WORLD IN THE 21ST CENTURYthemselves to be exploited by the Bush administration.One of 2005’s most promising developments was the publicacknowledgement, for the first time, that a generation of young activists andintellectuals had succeeded, over more than a decade, in acting across ideologicallines. !e Egyptian Movement for Change, also known as Kefaya,1 was onemanifestation of these efforts and an important illustration of the possibilitiesof this new politics.