RSSVšechny záznamy v "Ostatní" Kategorie

Íránské ženy po islámské revoluci

Ansiia Khaz Allii


Více než třicet let, které uplynuly od vítězství islámské revoluce v Íránu, přesto zůstává a množství otázek a nejasností ohledně způsobu, jakým islámská republika a její zákony řeší současných problémů a současných okolností, zejména s ohledem na ženy a ženská práva. Tento krátký příspěvek osvětlí tyto problémy a prostuduje současné postavení žen v různých oblastech, srovnání se situací před islámskou revolucí. Byla použita spolehlivá a ověřená data kdekoli je to možné. Úvod shrnuje řadu teoretických a právních studií, které poskytují základ pro následnou praktičtější analýzu a jsou zdroji, ze kterých byla data získána.
První část se zabývá postoji vedení Íránské islámské republiky k ženám a práva žen, a poté se podrobně podívá na zákony vyhlášené od islámské revoluce o ženách a jejich postavení ve společnosti. The second section considers women’s cultural and educational developments since the Revolution and compares these to the pre-revolutionary situation. The third section looks at women’s political, social and economic participation and considers both quantative and qualitative aspects of their employment. The fourth section then examines questions of the family, a relationship between women and the family, a roli rodiny při omezování nebo posilování práv žen v Íránská islámská republika.

Na americká ústava z pohledu Koránu a Medíny Covenant

Imad-ad-Dean Ahmad

Tento dokument není v žádném případě vyčerpávající srovnání americká ústava s Qur'an a Medíny Covenant. Spíše, Zkoumá druhy pohled, že srovnání mezi těmito dvěma dokumenty může naznačovat. Podle toho, vybraná ústavní témata jsou ta, ve kterých autor nebo komentátoři dřívějších návrhů vnímali hodnocení v rámci islámských zdrojů.4 Tento článek je třeba brát jako pozvánku pro budoucí studie se systematičtějšími srovnáními. Kromě racionálního vyvozování z textu Koránu a Medínské smlouvy, Budu čerpat z názorů Prorokových společníků zaznamenaných v předních knihách hadísů. Analogicky, názory otců zakladatelů Americké republiky na ústavní
záležitosti jsou formulovány v The Federalist Papers. Začneme přezkoumáním Medínské smlouvy, a poté zhodnotit cíle Ústavy, jak jsou vyjádřeny v preambuli. Potom, v hlavní části textu prozkoumáme různá témata, která se hodí ke zde navrhovanému zkoumání. Zejména, to jsou role složek vlády podle dělby moci, roli voleb při určování příští hlavy státu, trest za velezradu, existence obchodu s otroky a rasismu, republikánskou formu vlády, ustanovení o změně ústavy, náboženské zkoušky, a Listinou práv. Konečně, zvažujeme Madisonské argumenty o tom, jak lze ústavu považovat za model, jak se vyhnout fitnah.
Medínská úmluva, kterou muslimové přikládají velký význam své organizaci jako politické komunitě, lze spatřovat ve skutečnosti, že jejich kalendář není datován od narození ani smrti Proroka., ale od ustavení prvního muslimského státu v městském státě Medína v r 622. Před založením Medíny, Arabové neměli žádný stát, který by „zavedl spravedlnost, pojistit domácí
klid, zajistit společnou obranu, podporovat obecné blaho, a zajistit si požehnání svobody …“ V té době bylo zvykem, že ti, kdo byli příliš slabí, aby se ochránili, se stali klienty ochránce (Wali). Mohamed, sám sirotek, byl vychován pod ochranou svého strýce Abu Taliba.
Po smrti svého strýce v r 619, Mohamed dostal pozvání od znesvářených arabských kmenů Jathribu, aby tam vládl. Jednou v Yathribu, uzavřel smlouvu se všemi jejími obyvateli, zda přijali islám nebo ne. Přihlásili se k němu i Židé žijící na okraji města.

Americká politika Hamasu blokuje mír na Blízkém východě

Henry Siegmana


Neúspěšná bilaterální jednání o této minulosti 16 let ukázaly, že samotné strany nikdy nemohou dosáhnout mírové dohody na Blízkém východě. Izraelské vlády věří, že mohou vzdorovat mezinárodnímu odsouzení jejich nelegálního koloniálního projektu na Západním břehu, protože se mohou spolehnout na to, že USA budou proti mezinárodním sankcím.. Dvoustranné rozhovory, které nejsou rámovány parametry formulovanými v USA (na základě rezolucí Rady bezpečnosti, dohody z Osla, Arabská mírová iniciativa, „cestovní mapa“ a další předchozí izraelsko-palestinské dohody) nemůže uspět. Izraelská vláda věří, že Kongres USA nedovolí americkému prezidentovi vydávat takové parametry a požadovat jejich přijetí. Jaká je naděje pro dvoustranná jednání, která budou obnovena v září ve Washingtonu DC 2 zcela závisí na prezidentu Obamovi, aby dokázal, že toto přesvědčení je mylné, a na tom, zda slíbil „překlenovací návrhy“., pokud by se jednání dostala do slepé uličky, jsou eufemismem pro podání amerických parametrů. Taková americká iniciativa musí Izraeli nabídnout železné záruky pro jeho bezpečnost v jeho hranicích před rokem 1967., ale zároveň musí dát jasně najevo, že tato ujištění nejsou k dispozici, pokud Izrael trvá na upření životaschopného a suverénního státu Palestinců na Západním břehu a v Gaze.. Tento dokument se zaměřuje na další hlavní překážku dohody o trvalém statutu: absence účinného palestinského partnera. Řešení legitimních stížností Hamasu – a jak je uvedeno v nedávné zprávě CENTCOM, Hamas má legitimní stížnosti – mohlo by to vést k jeho návratu k vládě palestinské koalice, která by Izraeli poskytla důvěryhodného mírového partnera. Pokud tento dosah selže kvůli odmítání Hamásu, schopnost organizace zabránit rozumné dohodě vyjednané jinými palestinskými politickými stranami bude výrazně omezena. Pokud Obamova administrativa nepovede mezinárodní iniciativu s cílem definovat parametry izraelsko-palestinské dohody a aktivně podporovat palestinské politické usmíření, Evropa to musí udělat, a doufám, že Amerika bude následovat. bohužel, neexistuje žádná stříbrná kulka, která by mohla zaručit cíl „dvou států žijících vedle sebe v míru a bezpečí“.
Současný kurz prezidenta Obamy to ale absolutně vylučuje.

Islámská víra v AMERICE

JAMES. Beverley

AMERICA BEGINS A NEW MILLENNIUM AS ONE OF THE MOST RELIGIOUSLY diverse nations of all time. Nowhere else in the world do so many people—offered a choice free from government influence—identify with such a wide range of religious and spiritual communities. Nowhere else has the human search for meaning been so varied. In America today, there are communities and centers for worship representing all of the world’s religions.
The American landscape is dotted with churches, temples, synagogues, and mosques. Zen Buddhist zendos sit next to Pentecostal tabernacles. Hasidic Jews walk the streets with Hindu swamis. Most amazing of all, relatively little conflict has occurred among religions in America. This fact, combined with a high level of tolerance of each other’s beliefs and practices, has let America produce people of goodwill ready to try to resolve any tensions that might emerge. The Faith in America series celebrates America’s diverse religious heritage.
People of faith and ideals who longed for a better world have created a unique society where freedom of religious expression is a keynote of culture. The freedom that America offers to people of faith means that not only have ancient religions found a home
here, but that newer ways of expressing spirituality have also taken root. From huge churches in large cities to small spiritual communities in towns and villages, faith in America has never been stronger. The paths that different religions have taken through
American history is just one of the stories readers will find in this series. Like anything people create, religion is far from perfect. Nicméně, its contribution to the culture and its ability to help people are impressive, and these accomplishments will be found in all the books in the series. Mezitím, awareness and tolerance of the different paths our neighbors take to the spiritual life has become an increasingly important part of citizenship in America.
Dnes, more than ever, America as a whole puts its faith in freedom—the freedom to believe.

IS TAYYIP ERDOĞAN THE NEW NASSER

Hürriyet DailyNews
Mustafa Akyol

Last Thursday night, Turkish Prime Minister Tayyip Erdoğan suddenly became the focus of all the news channels in the country. The reason was that he had stormed the diplomatic scene at a World Economic Forum panel in Davos by accusing Israeli President Shimon Peres forkilling people,” and reminding the biblical commandment, “Thou shall not kill.

This was not just breaking news to the media, but also music to the ears of millions of Turks who were deeply touched by the recent bloodshed that Israel caused in the Gaza Strip. Some of them even hit the streets in order to welcome Erdoğan, who had decided to come to Istanbul right away after the tense debate. Thousands of cars headed toward the Atatürk airport in the middle of the night in order to welcomethe conqueror of Davos.

’Turkey is proud of you’

I personally had a more mundane problem at that very moment. In order to catch my 5 a.m. flight, I had left home at a quite reasonable time, 2.30 a.m. But the traffic to the airport was completely locked because of the amazing number of cars destined toward it. So, after leaving the taxi at the start of the long river of vehicles, I had to walk on the highway for about two kilometers, my hands on my luggage and my eyes on the crowd. When Erdoğan finally stepped out of the terminal, while I just walking into it, thousands applauded him and started to chant, “Turkey is proud of you!”